Vladimir Putin je posedlý představou, že Ukrajinci nejsou samostatným národem a že různé národy v hranicích Ruské federace tvoří jednotný celek. Ale v obou případech si situaci zhoršuje, protože sjednocuje Ukrajince proti Rusku a přiměje Nerusy i Rusy mimo Moskvu, aby se postavili proti centru, tvrdí Vjačeslav Jepurjanu.
To první je určitě v pokročilejším stavu a dramatičtější. Ale to druhé se může ukázat ještě vážnější, protože ve spojení s válkou na Ukrajině to ohrožuje územní celistvost Ruska.
Žádný z ruských federálních subjektů dosud nevykazoval kombinaci všech tří rizikových faktorů, které mohou podporovat separatismus: Místní dobrovolnické prapory, které podporují místní identitu, silné protiválečné hnutí s etnickou nebo územní identitou a vážné problémy v oblasti sociální a ekonomické stability.
Ale nejméně v 10 regionech se dva z těchto faktorů již kombinují. A jejich počet zřejmě dál poroste. Dosud nejméně 44 federálních subjektů vytvořilo dobrovolné jednotky pro boj na Ukrajině a Moskva tlačí i ostatní, aby udělaly totéž. Z toho je 12 neruských republik.
Protiválečný aktivismus narůstá jak v neruských, tak v ruských regionech, protože si lidé uvědomují lidské náklady Putinovy války na Ukrajině. Téměř ve všech se stále více vojáků vrací v rakvích a vyvolává to otázky, proč by se lidé v tom či onom kraji či republice měli této války účastnit.
A ekonomika se zhoršuje, i když dopad poklesu je v mnoha nejhůře postižených oblastech zmírněn, protože jim je poskytováno více dotací než jiným regionům. To je vzorec, který dosud udržoval situaci v relativním klidu, ale v budoucnu už nemusí uspět, pokud válka bude pokračovat a centrum si už nebude moci dovolit posílat peníze.
Snad nejpozoruhodnějším dosavadním vývojem, možná předzvěstí toho, co se pravděpodobně stane v budoucnosti, byl vznik protiválečných hnutí v republikách - a způsoby, jakými vůdci těchto hnutí vidí svůj protiválečný aktivismus coby předehru a mobilizační nástroj pro prosazování skutečného federalismu nebo dokonce nezávislosti.
Dordži Mandžijev, zástupce šéfa strany Jabloko Kalmycké republiky a organizátor hnutí Kalmykové proti válce, říká, že "ve válce bylo zabito nejméně 12 vojáků z Kalmycka. Na republiku s 300 000 obyvateli je to hodně. Na co zemřeli? Ambice diktátora a jeho režimu?"
"Vytvořili jsme hnutí na podporu změny alespoň v našem regionu, abychom zabránili Kalmykům účastnit se této vražedné a genocidní války a přiměli je pochopit, že nás Kreml dohnal do bodu, kdy jsou lidé ochotni vzdát se svého života pro drobky z pánova stolu."
Říká, že si je jistý, že protiválečné hnutí je "pouze výchozím bodem pro nadcházející boj za federalizaci: Válka posílila sebeidentifikaci lidí. To znamená, že nás Kreml využívá, jen když nás potřebuje. Když je válka, ‚všichni jsme bratři‘. V době míru ‚jste hulváti‘ a ‚pronajímáme jen Slovanům‘."
"Také jsme Ukrajincům říkali bratři," říká Mandhijev. „Ale takhle se k bratrovi nechováš. Myslím, že se brzy dočkáme toho, že etnické republiky projeví více sebevědomí a budou požadovat od Kremlu skutečnou federalizaci, nejen sliby na papíře. Pokud se tento problém nevyřeší, situace by mohla vyústit ve spirálu občanské války."
Jeho protějšky v jiných republikách sdílejí tento názor. Jeden v Tuvě říká: "Doufáme, že budeme hrát roli při nasměrování Tuvy k demokracii a vytváření podmínek pro skutečnou federalizaci Ruska."
A další v Saše (Jakutsku) říká, že účastníci hnutí Sacha proti válce "jsou důrazně proti všem případům vojenské agrese Kremlu, a to jak proti suverénním státům, jako je Gruzie, Sýrie a Ukrajina, tak proti ruským regionům, jako je Čečensko."
Ruské represivní zákony mnohé zamlčely. Ale válka odhalila v Rusku mnoho problémů.
Zdroj v ruštině: ZDE