Ilja Krasilščik
Autor, Ilja Krasilščik provozuje webovou stránku Helpdesk.media, která nabízí rady a podporu lidem postiženým kroky ruské vlády.
"Dobrý den, mám těhotnou manželku a hypotéku. Moje žena panikaří a já nemám peníze na cestu do zahraničí. Jak mohu uniknout odvodu?"
To je vzkaz, který jsme obdrželi na Helpdesk.media, webové stránce, kterou jsem spolu s dalšími novináři založil v červnu, aby pomohla lidem - informacemi, právním poradenstvím a psychologickou podporou - postiženým kroky ruské vlády. Pisatel byl po absolvování povinné vojenské služby před sedmi lety nyní povolán do války na Ukrajině. Ruskou vládu nezajímalo, kdo bude platit hypotéku nebo se starat o jeho těhotnou manželku. Chce prostě jen další kanónenfutr pro svou válku, napsal v New York Times Ilja Krasilščik.
Ve dnech, kdy Vladimir Putin vyhlásil "částečnou mobilizaci" a chce pohnat statisíce mužů do jeho neúspěšného válečného úsilí, jsme obdrželi desítky tisíc podobných zpráv. Některé byly prosté, jiné vzdorovité. Některé byly prostě poraženecké. Spolu s Rusy, kteří se zoufale snažili nastoupit do letadla, překročit hranice nebo zaútočit na náborová střediska, svědčily o stejné touze: vyhnout se odvodu.
Pravdou je, že se jim to pravděpodobně nepodaří. Ačkoli je to prezentováno jako omezené opatření, které se týká pouze těch, kdo dříve sloužili v armádě, v praxi má vláda volnou ruku a může odvést tolik lidí, kolik chce. Například původní počet 300 000 se již nyní zdá být velmi podhodnocený. Tváří v tvář zrůdnému režimu, který se snaží válčit stůj co stůj, a rozsáhlé mezinárodní izolaci se Rusové ocitli v katastrofě. A soudě podle dosavadní reakce jsou naprosto zděšení.
Taková hrůza je v rozporu s masovou podporou, které se válka údajně těší. Skutečná míra podpory je však zjevně výrazně nižší, než jak ji vytrubují Kremlem kontrolovaná média. Je příznačné, že jen velmi málo lidí touží po válce - což se viditelně projevilo při nedávné střelbě na náborového důstojníka na Sibiři. Nadšení je mizivé: Jevgenij Prigožin, šéf soukromé vojenské společnosti a podnikatel blízký Putinovi, se uchýlil k náboru ve věznicích.
Pro běžné občany, kteří chtějí uniknout tomuto pekelnému osudu, prostě není mnoho možností. Někteří lidé přešli do Běloruska, ale už se k nám dostávají informace, že běloruské úřady, spolčené s Putinem, plánují muže z Ruska zatknout. Když ne do Běloruska, tak kam? Jen několik dní před začátkem mobilizace Lotyšsko, Litva, Estonsko a Polsko uvalily zákaz vstupu téměř na všechny Rusy. Minulý týden pobaltské státy prohlásily, že toto rozhodnutí alespoň prozatím nezmění.
Tisícikilometrová hranice s Ukrajinou je samozřejmě uzavřena. Finské úřady Rusy stále pouštějí, ale je k tomu potřeba pas a schengenské vízum - což má jen milion Rusů. Finsko se chystá uzavřít i tuto hranici. Co zůstává otevřené, je Gruzie, kde fronta na hraničním přechodu trvá více než 24 hodin a lidem je občas odepřen vstup bez zjevného důvodu. V nabídce jsou i tak vzdálené destinace jako Norsko, Kazachstán, Ázerbájdžán a Mongolsko. Dostat se do kterékoli z nich pěšky, na kole nebo autem je náročný úkol bez jistoty úspěchu.
Letenky do těch několika málo destinací, které jsou Rusům stále k dispozici poté, co byla v únoru uzavřena většina evropského vzdušného prostoru, jsou téměř vyprodané. Chcete letět do sousedního Kazachstánu? Tady je letenka se dvěma přestupy za 20 000 dolarů. Chcete do Arménie? Žádné letenky už nejsou. Nebo do Gruzie? Rusko mělo před konfliktem v roce 2008 denní přímé lety do Tbilisi, ale nyní už ani tam nemůžete letět.
Hroznou pravdou je, že se z Rusů stali vyděděnci. Mnoho zemí už na ně uvalilo omezení pobytu a možností získat legální status, pracovní povolení nebo dokonce bankovní účet je stále méně. Nikdo se nechystá prchající Rusy přijmout. V každém případě není jasné, jak dlouho budou ruské úřady lidem umožňovat opustit zemi. Některé regionální vojenské úřady již vydaly příkazy, které zakazují mužům podléhajícím mobilizaci - tedy téměř všem mužům - opustit svá města.
Lidé pozorující tuto hrůzu zvenčí Ruska se ptají: Proč Rusové neprotestují? No, mnozí protestují. První večer po vyhlášení ruská policie zadržela přes tisíc demonstrantů ve více než 30 městech po celé zemi. Někteří protestující byli surově zbiti. To je odvaha, jakou si nedovedou představit ti, kteří nikdy nezažili život v diktatuře.
Co se týče svržení Putina, k čemuž jsou Rusové rovněž vyzýváni, pochybuji, že najdete někoho, kdo vám poradí, jak to udělat. Hlavní opoziční politik Alexej Navalnyj je za mřížemi, protesty jsou fakticky zakázány a i za mírné protiválečné výroky hrozí Rusům vysoký trest. Mně například hrozí trestní stíhání za to, že jsem na Instagramu napsal, že masakr v ukrajinské Buče spáchala ruská armáda. Pro Rusy neexistuje žádná viditelná cesta k lepší budoucnosti.
V Rusku máme úsloví "bombardovat Voroněž". Voroněž je ruské město nedaleko ukrajinských hranic, ale toto úsloví se netýká bombardování ze strany Ukrajiny. Odkazuje na zvrácený zvyk ruských úřadů mstít se vlastním občanům v reakci na akce jiných vlád. Dne 21. září přidal Putin na seznam snad nejkřiklavější příklad. Frustrován odporem Ukrajiny se rozhodl potrestat ruské občany za svůj neúspěch.
Trest smrti je možná v Rusku zakázán. Za Putinovo rozhodnutí však mnoho lidí zaplatí životem.
Zdroj v angličtině ZDE