Alexander Gluhov
Tvrzením, že Rusko je fašizující autokratický stát bych asi nepřekvapil toho kdo se hlásí k progresivní levicové myšlence. Invaze do Ukrajiny, pseudo referenda a obecné bezpráví jsou trendy nynějšího ruského státu. Kromě zločinů prováděných v Ukrajině a jinde v zahraničí, také není třeba zapomínat na zločiny domácí. Ruský lid také strádá pod tíhou putinské vlády, a právě v takový moment kdy se Rusko vzdaluje od Evropy je třeba připomenout, že i zde je množství lidí levicových a progresivních, kteří i přes tlak a pokusy o umlčení ze strany ruské vlády, nezlomně hlásají levicovou myšlenku. A jedním z takových je známý sociolog a marxistický myslitel Boris Jul’jevič Kagarlickij, který byl na konci července tohoto roku zatčen kvůli obvinění v podpoře terorismu a do nynější chvíle je ve vazbě.
Není to poprvé kdy musel čelit pronásledování. Ještě na začátku 80. let na konci Brežněvovy éry, byl Kagarlickij jako jeden z levicových disidentů zatčen kvůli obvinění v antisovětské agitaci v procesu s “mladými socialisty.” Po smrti Brežněva byl proces pozastaven a obvinění byli propuštěni. Skutečná svoboda nepřišla ani po pádu SSSR. Když v říjnu 1993 prezident Ruska Jelcin uzurpoval moc a nechal rozpustit Nejvyšší sovět - tehdejší parlament, Kagarlickij vystoupil proti takovému jednání a posléze byl zbit projelcinovskými ozbrojenci.
Jak v pozdním SSSR nebo 90. letech tak i v putinské Rusko odměňuje své myslitele nespravedlivým pronásledováním.
Po ruském vpádu na Ukrajinu je Kagarlickij pevným oponentem této invaze. Za takovou opozici tomuto zločinu ho ruské úřady “ocenili” statutem zahraničního agenta, který ztěžuje mediální působení. A posléze byl 26. července z naprosto smyšlených důvodů obviněn z podpory terorismu.
Tato nelibost ruské vlády vůči Kagarlickému je očekávaná. Jelikož je kromě toho, že je odpůrce války, také jedním z předních levicových myslitelů v dnešním Rusku. Jeho nedogmatický přístup k marxismu schopnost ho obohacovat o nové myšlenky jako například teorii světového systému nese nepostradatelnou hodnotu v dnešní době krize levicového hnutí.
Na závěr bych jen chtěl upozornit Rusko jako odstrašujicí příklad. Ano naše země je na tom mnoho lépe než nyní Rusko. Ale není třeba zapomínat, že buržoazie není andílkem který miluje svobodu. Jak se ruský liberalismus obrátil v putinskou autokracii tak i v naší zemi vždy existuje možnost návratu nesvobody, až naším mocným se přestane chtít hrát na demokracii.
Alexander Gluhov Člen mediální komise