V Užhorodu mě teď bral kluk (25) autem na nádraží. Ptal jsem se ho, jestli je tady v Zakarpatí cítit, že je země ve válce. Potkali jsme už pár kluků v maskáčích a říkal mi, že až pojedu na Ivano-Frankovsk, tak musím v horách projet checkpoint, kde občas bývá fronta. Zajímalo mě ale, jak to vnímá na svým životě. Rozpovídal se, že už jich hrozně moc odvedli do války a hodně se jich nevrátilo. "Z nějakého důvodu je v Ukrajině jedno jediné místo, odkud až tak moc lidí do války neodvádí," povídal s tím, že zatímco v regionech se teď verbuje rychleji než kdy dřív, z Kyjeva lidí zase tak moc neberou. Přemýšlel jsem, jestli se to jen tak říká v rámci obvyklé nedůvěry k hlavním městům, nebo jestli je to vážně pravda. Smysl to dává - v hlavních městech se často verbuje méně, protože naštvat lidi v centru je prostě nebezpečné - mají lepší kontakty, jsou ochotnější jít do ulic, dokážou to rozmáznout a vládě zavařit. Regiony jsou naštvané, ale většinou si musí vystačit s volbama. Statistiky by mě ale zajímaly. Ptal jsem se, jak to vypadá, když přijdou verbíří. Říkal, že někdy jsou třeba na autobusáku a vezmou všechny kluky, co vystoupí z autobusu. "Jindy jdeš prostě po ulici, najednou tam jsou s dostaneš předvolání," ukazuje na chodník na kraji silnice. "Utíká se, když mladý kluk vidí, že pro něj jdou?" ptám se. Odpovídá, že to nemá smysl - stojí tam šest ozbrojených vojáků s policií, kam by člověk doběhl... Prý vás vezmou na stanici, pak vám dají pár dní, ať se sbalíte a rozloučíte. Pak jdete na frontu. Kdo má peníze, ten bydlí někde v hotelu, ať ho doma nenajdou. Kdo má ještě víc, tak bydlí třeba už rok v turistických resortech v horách, tam se prý verbovat nechodí a žijí tam tisíce lidí. "Bylo to tak vždycky, kdo má peníze, ten nebojuje, kdo je nemá, ten platí sám sebou," pokrčil rameny. "A ty už jsi o někoho přišel?" ptám se. "Jo, už tam padlo šest mojich spolužáků ze školy. Z těch vzdálenějších lidí je to tolik, že to ani nemůžu počítat," vysvětluje. Většina z nich loni v zimě u Bachmutu nebo letos u Robotyne při letní ofenzívě. On sám měl štěstí, že neprojde přes lékařskou prohlídku. Už jej ale dvakrát na stanici vzali. Ptal jsem se, co se stane člověku, který verbování utíká. Prý je pak hledají cíleně a když je najdou, tak už nemají čas na balení a rozloučení a jdou hned na cvičiště a pak na frontu. Pak ještě chvilku říkal, že není úplně dobré pro důvěru ve vládu, když všichni ví, že se bohatí schovávají po hotelech, hostelech, ubytovnách a resortech a chudí musí bojovat.
Tohle je jeden ze včerejších mikropříběhů, které dávám na Discord Voxpot Klubu. Jestli jich chcete z této cesty víc, tak pojďte do Klubu: https://voxpot.cz/voxpot-klub/